Je neuvěřitelné, že se německá kancléřka Merkelová při oslavách 75. let výročí vylodění v Normandii objevila mezi zástupci Spojenců.

A proč nepozvali zástupce Ruska? Připomeňme, že vylodění v Normandii, kvůli kterému se papaláši sešli v Londýně, bylo součástí společného plánu se Sovětským svazem (Teherán, 1. prosince 1943) a bylo důsledkem vítězných bitev Rudé armády. Za celou tuto bitvu (vylodění v Normandii), zahynulo tolik spojeneckých vojáků, kolik v bitvě o Stalingrad za jediný den.

Celé ty dnešní oslavy však budily dojem, že II. světovou válku vyhrál Trump, zatímco Rusové se dosud schovávají v zemljankách někde na Sibiři.
TAKŽE SI TO SHRŇME
II. světovou válku rozpoutalo Německo, konkrétně předchůdce Frau Merkelové Adolf Hitler. Začala 1. září 1939 německým útokem na Polsko. Počet obětí II. světové války je odhadován na 72 milionů. Když se nad tím číslem zamyslíte…
1941
– Zásadní pro vývoj II. světové války byla bitva před Moskvou (1. října, 1941 – 7. ledna, 1942). Ukázala celému světu, že do té doby neporažený Wehrmacht lze zastavit. Bitva měla 1,5 milionu obětí (na jednoho Němce dva padlí Sověti).
1942
– Klíčovou a největší bitvou II. světové války bylo bitva o Stalingrad (28. červen
1942 – 2. únor 1943). Zahynul při ní 1,2 milion sovětských vojáků a civilistů a 800 tisíc německých vojáků. Při této jediné bitvě zahynulo víc Sovětů, než Američanů, Francouzů a Britů za celou válku. Tato bitva je symbolem II. světové války.
1943
– Bitva u Kurska (5. července – 23. srpna 1943). Rozhodující vítězství Sovětů, Němci ztratili na východní frontě iniciativu, Hitlerův sen o Velkém Německu se začal hroutit. Asi milion obětí, na jednoho Němce čtyři padlí Sověti.
– Poté zahájila Rudá armáda mohutnou ofenzívu zvanou Bitva o Dněpr (24. srpna
1943 – 23. prosinec 1943, Ukrajina). Zahynuly takřka tři miliony obětí, přibližně stejně na obou stranách.
– 1. prosince 1943, konference v Teheránu. Sovětský svaz přesvědčí Spojence o otevření druhé (západní) fronty v podobě vylodění v Normandii. Je to důsledek úspěchů bitvy o Dněpr.
1944
– 6. června. Spojenci se konečně vylodili v Normandii (rok a půl po bitvě o Stalingrad a v situaci, když už Hitler prohrává a jeho vojákům na východní frontě docházejí zbraně a munice). Při bitvě, kde na jednoho zdecimovaného německého vojáka byli více než byli čtyři svěží, spojenečtí, zahynulo asi 200 tisíc německých vojáků a 53 tisíc spojeneckých). Obětí Spojenců za celou tuto bitvu (trvala dva měsíce) bylo celkem tolik, jako v bitvě o Stalingrad za jediný den.
– Hurá do Polska! Mohutná sovětská “letní ofenzíva” operace Bagration (22. června 1944 – 29. srpna 1944) v Pobaltí, na Ukrajině a v Bělorusku. Zemřelo při ní 700 tisíc vojáků a civilistů (poměr obětí se tu poprvé otočil, padlo 2 x tolik Němců, než Sovětů).
– Varšavské povstání (1. srpen – 2. říjen 1944) tvrdě potlačené Německem, masové vraždy civilního obyvatelstva (200 tisíc obětí). Do Varšavy vstupuje Rudá armáda v lednu následujícího roku a míří na Berlín.
– Ardenská bitva (prosinec 1944 – leden 1945). Neúspěšný pokus Německa zvrátit vývoj války útokem proti Spojencům, které Hitler považoval za slabší článek z obou front. Bitva měla 200 tisíc obětí (cca stejně na obou stranách).
1945
– 4. února 1945. Jaltská konference, kde se mocnosti (Sovětský svaz, USA, Velká Británie) dohodly, jak to bude dál. Už bylo jasné, že Hitler prohrál.
– 14. února 1945. Američané bombardují Prahu (na svatého Valentýna). Prý se jim to popletlo (bombardování Drážďan bylo 13. února 1945).
– Dne 2. května 1945. Rudá armáda dobyla Berlín (16. duben – 2. květen 1945). 30. dubna 1945 spáchal Hitler sebevraždu.
– 9. května 1945. Osvobození Prahy Rudou armádou, konec II. světové války.
– Dva měsíce po konci války shodili Američané 6. a 9. srpna 1945 atomové bomby na japonská města Hirošimu a Nagasaki a zabily tak více než 200 tisíc civilistů.
Ohledně role toho kterého státu ze II. světové války mnohé napoví počet obětí.
Sovětský svaz: 23 milionů, Čína 10 milionů, Německo 7,5 milionů, Polsko 5,6 milionů, Francie 562 tisíc, Velká Británie 450 tisíc, USA 418 tisíc, Československo 365 tisíc…  Všimněme si, že za války zahynulo přibližně stejně Američanů jako Čechoslováků.
Český nezávislý tisk 18.9.2019                                                                                     Miroslav Suja
 
robertsOd počátku věků zde byli lidé, kteří se o věcech i událostech chtěli dovědět pravdu, a pravda též fungovala jako příčina i smysl nejpůvodnější filozofie.


Vědecká revoluce poskytla lidem šanci poznat některé z přírodních zákonů, které ovšem musely být ještě probojovány. Dnes jsou však hlavním "rozpoznavatelem" pravdy peníze.

Skutečná pravda, např. ta, kterou se pokouším  lidem sdělit, není ovšem dnes vítána žádnou vládou a žádným vládnoucím zájmem kdekoli v západním světě, a není vítána ani v žádné zemi, kterou tento západní svět už zkorumpoval.

A stalo se skutečností, že nepřítel pravdy už dnes nesídlí v Moskvě či Číně, ale usadil se ve Washingtonu, v New Yorku a v Hollywoodu, v redakcích televizí CNN, MSNBC, NPR, v redakcích deníků New York Times, Washington Post i na amerických univerzitách, jejichž vědečtí pracovníci se už naučili lhát za mzdu.

A lžou samozřejmě i ti nejmajetnější, včetně členů Kongresu a vlády, kteří všechny ty výše uvedené silou peněz lhát přinutili.

Ze všech ohrožených druhů je pravda druhem nejohroženějším.

Pozoruji, jak odchází.

 

Český nezávislý tisk 4.9.2019                                                                P.C. Roberts

Raději bych psal o začátku nového školního roku, ale ví, že je to zbytečné, protože současné školství ani nenaučí mladé generace kdy, jak a proč začala (a jak skončila) poslední „německá“ válka

Přesně před osmdesáti roky začala „oficiálně“ druhá světová válka: Německé a slovenské armády koordinovaně napadly Polsko. Záminkou pro Hitlera bylo fingované přepadení německé vysílačky v Gliwicích 31. srpna 1939. Slovensko, po odtržení od Československa Hitlerův spojenec, ani žádnou svou vlastní „operaci pod falešnou vlajkou“ nepotřebovalo. Prostě bez vyhlášení války zaútočilo na svého severního souseda – právě tak, jako jejich německý spojenec.

Ironií dějin je, že Slovensko tak získalo území Oravy a Spiše, které po Mnichovu Poláci ukradli Československu v listopadu 1938, když spolu s Hitlerem „stříhali dohola malého chlapečka“, řečeno s Josefem Kainarem. Za stejně hořkou dějinnou ironii lze pokládat to, co se děje v těchto dnech v Praze 6, kde pokračuje „válka“ o pomník maršála Koněva, osvoboditele našich národů ze zotročení v německém protektorátu Böhmen und Mähren. Právě ve dnech 80. výročí vše dostává mimořádně poučný kontext. Včetně „klanění se“ slovenské prezidentky Čaputové před pár dny v Berlíně. Což už nevíme, jak to bylo?

Pubertální ignoranti
Protože druhá světová válka ve skutečnosti začala Hitlerovým obsazením Čech a Moravy o půl roku dříve. Jen se o tom tak dnes příliš nemluví. Zrada západních velmocí, které nás v Mnichově nechaly na holičkách a prodali naši existenci (tehdejšímu) německému kancléři, stejně jako totální selhání „masarykovských“ politických elit, které se bez jediného výstřelu diktátu podřídily, se do současného „výkladu dějin“ příliš nehodí. Západ je přece náš hlavní spojenec a záruka bezpečnosti – jako tenkrát.

Proto provokace a obscénní historické mystifikace pubertálního vedení Prahy 6 i pražského magistrátu vůči Ruské federaci – nástupnické zemi Sovětského svazu – jsou pro dnešní „odvážné rusobijce“ příležitostí k „zábavným strkanicím“ o maršálovu sochu. Když tuto taškařici puberťáci „na šestce“ připravovali, dost možná ani netušili, že se nějaké takové výročí vůbec blíží. Chtěli jen využít jiného výročí – toho srpnového – které se do jejich obrazu světa hodí nepoměrně lépe, ač skýtá rovněž „poučení“, kterému nemohou rozumět.

Nikoli náhodou vyšel současně jeden průzkum, který říká, že většina mladých vůbec netuší, že 1. září 1939 je začátkem druhé světové války. To naopak samozřejmě ví většina příslušníků starších generací. Chodili totiž do „komunistických“ škol, kde se sice s dějinami také zacházelo často „svérázně“, ale základní data nám přece jen byla jasná. Dejvický starosta Kolář (TOP 09) začal chodit do školy až po převratu v devětaosmdesátém, primátor Prahy Hřib (Piráti) stihl do té doby tak druhou třídu. Jejich ignorance má tedy dobré základy našeho současného školství, kde se mystifikacemi a přebarvováním historie zabývají profesionální desinformační organizace jako Člověk v tísni a spol.

Tenhle „kinderkabinet“ nyní vládne Praze obecně a některým jejím částem speciálně. Jeden sundá pamětní desku na sovětské osvoboditele ze Staroměstské radnice, protože prý není historicky přesná. Druhý (podle některých spekulací) zorganizuje potřísnění sochy maršála Koněva, aby měl příležitost provokovat ruskou ambasádu, která sídlí na jeho městské části. A nakonec ji „zakryje“ lešením a plachtou, protože si myslí, že právě tak se má zacházet s historickou pamětí národa.

Sedm statečných
Zjevně nepředpokládali, že ještě žijí lidé, kteří si nemíní nechat vytloukat paměť z hlavy jen pro to, že pár puberťáků, jimž se ani v rodině nedostalo patřičné výchovy, si mohou v nové totalitě dělat, co se jim zlíbí. Někteří stateční nejprve pošpiněný památník očistili, další pak opakovaně strhli plachtu z lešení, které mělo maršála-osvoboditele před zraky Pražanů skrýt. Zatímco vandaly, kteří „majetek“ poničili, policie dodnes nevypátrala, ty, kteří se pokusili o nápravu odvádí na služebny a vyslýchá. Stát se to opačně někde v Rusku, vysílá o tom ČT už své pravidelné dezinformační „speciály“.

Starosta Kolář mezitím dostal policejní ochranu, protože prý je mu na sociálních sítích „vyhrožováno“. Určitě se rovněž nezjistí, kdo mu tak vyhrožoval, jako se nezjistí, kdo sochu postříkal barvou a začal celý ten ostudný kolotoč právě ve dnech, kdy si rozumnější a vzdělanější část veřejnosti připomíná osmdesát let od začátku „druhé německé války“. Kdy vzpomíná na milióny sovětských vojáků, kteří spolu s dalšími armádami protihitlerovské koalice položili životy, abychom se my dnes mohli dívat na „nesnesitelnou lehkost tuposti“, s níž se jejich památka pošlapává. Těch „sedm statečných“, kteří se pustili do boje s Koláři a Hřiby, by nemělo zůstat osamělých.

Bylo toho málo?
Není výročí jako výročí. To srpnové, které hlupák a nevychovanec Kolář chtěl zneužít proti Rusku – které ovšem invazi neprovedlo, v jejím čele stál Sovětský svaz – potřísněním maršálovy sochy, se krásou nezamýšleného obrací proti svému původci: s novou naléhavostí nám umožňuje uvědomit si, že někdejší Brežněvova doktrína o „omezené suverenitě“ satelitních států sovětského impéria, je tu opět. Jmenuje se „suverenita sdílená“ – a je základem naší nesvobody ve Čtvrté říši zvané Evropská unie, které opět velí Německo.

A 80. výročí zahájení útoku na Polsko si přijel do Varšavy „připomenout“ prezident Donald Trump, jehož administrativa připravuje přesun okupačních amerických armád „dočasně umístěných na německém území“ – právě do Polska, blíže ruským hranicím. Pokud si k tomu nezapomeneme uvědomit, že současně vypověděl smlouvu o omezení raket krátkého a středního doletu schopných nést jaderné bomby, mělo by nám přinejmenším lehce zatrnout. Být – nejen skrze naší referendem neschválené účasti v NATO – v rukou takto nezodpovědného „spojence“ je minimálně příležitostí k rozjímání nad nepoučitelností, s níž svou bezpečnost orientujeme pouze jedním směrem.

Spojenci?
Byl to bývalý ministr zahraničí Henry Kissinger, kdo řekl, že být nepřítelem Spojených států může být nebezpečné, ale přímo fatální je být jejich spojencem. Ilustroval tím známý fakt, že zámořská velmoc sleduje výhradně své vlastní cíle a spojence kdykoli hodí přes palubu. Vidíme to ostatně dnes v Afghánistánu, odkud Američané odcházejí, zatímco my se tváříme hrdinně, že jako zůstaneme. Nebo Kurdové, kteří vybojovali hlavní část „americké“ války s Islámským státem jsou hozeni přes palubu kvůli vztahům s Tureckem. O bývalých spojencích jako Saddám Husajn, plukovník Kaddáfí či bývalý agent CIA Usáma bin Ládin ani nemluvě.

Nad jejich osudem mohou žasnout lidé ze států západní Evropy, jejichž politické elity před osmdesáti lety umožnily Hitlerovi začít druhou světovou válku. Zkušenosti, které máme z té doby my, jsou však nezapomenutelné: někdo nás zradil, někdo nás okupoval, někdo nás osvobodil.

Žádní Hřibové ani Kolářové s tímhle dějinným poučením nic neudělají. I když by si to tolik přáli.

Neudělají, pokud jim to nedovolíme.

1.9.2019 Petr Hájek- bývalý poradce prezidenta 2003-2012

školaUplynul další školní rok Masarykovy základní a mateřské školy Hnojník pod vedením Mgr. Dagmar Tobolové. Její práce pokračovala ve stejném duchu jako loni. Opět soudy, změny v personálním obsazení, změny na vedoucích místech jednotlivých úseků. Nic příjemného pro děti a rodiče. A tato činnost přinesla výsledky. Dne 28.5.2019 Mgr. Tobolová prohrála krajský soud, který nepotvrdil žalobu na mne. Paní Tobolová požadovala úhradu škody, kterou jsem měl údajně způsobit škole v roce 2010 chybou v projektové dokumentaci. Opomněla však , že projekt pokračoval pod vedením dalších ředitelů včetně jí. A tak soudní výdaje a náhradu škody bude platit škola a obec. Také v srpnu 2019 prohrála škola Nejvyšší soud v Brně , který potvrdil povinnost školy  mi zaplacené odškodnění za neoprávněné odvolání z funkce ředitele školy ve výši cca 1, 1 miliónu Kč, což dohromady stálo obec a školu 2 milióny korun. Takové plýtvání ! 

Problémem je také neustálé nekonečné změny na postech zástupců ředitelky a jiných pedagogických pozic. Stále se mění učitelé a již 6. zástupce ředitele nechce s p. ředitelkou spolupracovat. Pouze po roce odchází p. Pyško. Odchází také p.Pavelka. Je to již 44 změna zaměstnance za 5 let.. Odešel raději do důchodu také školník B.Kudláček, který byl svého času dokonce členem vyběrového řízení v roce 2014 a sám tehdy vybral paní ředitelku do  její funkce. Škola je stále jakousi přestupní stanicí pro kamarády a známé paní odborářky. Po určité době tito lidé pochopí a odcházejí. Nemaje odvahu do poslední chvíle říci, kam, neboť praktikou p. Tobolové je zvednout sluchátko a podat na nové pracoviště „barvité reference.“

Nezbývá než doufat, že se tento styl práce neodrazí na kvalitě výuky a chodu školy.

léto 2019                                                                                                    Mgr.Tomáš Krpel

telicka smallPředstavte si, že máte stroj času.
A posuneme se o 30 let zpět - do konce léta 1989:
U pomníku maršála Koněva se scházejí členové KSČ:
- Pavel Telička, budoucí eurocokoli,
- Petr Pavel, budoucí generál a antikomunista (zatím ještě kádrová rezerva),
- Tomáš Zima, budoucí rektor Univerzity Karlovy, stojí vedle soudruha Beka, budoucího bývalého rektora Masarykovy univerzity a senátora za ODS,
- Petr Dvořák, budoucí ředitel dezinformační České televize,
- ze studií na univerzitě v Lovani (tam přece mohl studovat každý, ne?) si odskočil Vladimír Dlouhý, ale moc se nezdržel,
přemýšlel o rozdílu mezi naftou a oleji...
Soudruzi zatruchlí, zarecitují báseň, položí květy a slíbí věrnost SSSR navždy.
Cestou domů ke svým karierám obejdou velkým obloukem podivína Miloše Zemana, který se obouvá na stránkách časopisů do tehdejší strany KSČ a společnosti a není dobré být s ním viděn.
Za rohem ho pozoruje agent StB s označením Plavec, jistý Štetina - budoucí agent ukrajinské SBU, europoslanec a rusobijec.
A teď jsme zpět v roce 2019....

29.8.2019                                     KAREL CHLUMEC

Ústředním náčelníkem HS, společně s Jaromírem Holubem, předsedou z.s. zpracovaná ANALÝZA SITUACE V OBLASTI BESKYDY

 V souvislosti s plněním fyzických prověrek člena HS Petra Konůpky z okrsku Lysá hora, oblast Beskydy a dalších událostí v oblasti, podali členové spolku HS oblasti Beskydy, republikové revizní komisi (RK) dne 9.12.2018 podnět k prošetření. RK zastoupená Michalem Štantejským vydala ve věci stanovisko, s kterým však nebyli členové spolku HS Beskydy spokojeni. Předseda RK analyzoval základní informace a držel se obecných pravidel mezilidských vztahů běžných v rámci členské základny. Bez znalosti hloubky problému nevyhodnotil závažnost situace v Beskydech správně, a proto členové okrsku LH zaslali stížnost na nečinnost RK respektive na to, že RK šetření neprovedla dle revizního řádu.

Nespokojení členové spolku HS Beskydy, si vyžádali schůzku s předsedou Republikové rady HS (RR) a ústředním náčelníkem HS (ÚN). Po seznámení se se situací v oblasti Beskydy se dne 9.1.2019 sešel ÚN s předsedou RK, s kterým závěr RK projednal.

Dne 26.1.2019 byl radě oblasti (RO) Beskydy a členům spolku HS, zaslán otevřený dopis předsedy RR, jak situaci vnímá. Domníval se, že se jedná o výjimečnou situaci, která bude korektně vyřešena v rámci oblasti.

Situace se však v oblasti neuklidnila. Dne 31.01.2019 navštívil předseda RR a ÚN, Radu oblasti Beskydy, aby osobně vyslechli názory všech zúčastněných. V rámci společného jednání získali informace, že se jedná o dlouhodobý neřešený problém, především v oblasti mezilidských vztahů a vztahů mezi vedením oblasti a členy spolku HS. Nejvyostřenější vztahy jsou mezi okrskem LH a Radimem Pavlicou, náčelníkem oblasti (NO). Byla zdůrazňována arogance moci NO, zasahující prakticky celou členskou základnu včetně zaměstnanců. Vzniklé problémy nebyly na radách oblasti řešeny, nebo byly řešeny v emotivním duchu při nedodržení základních legislativních procesů dle Stanov HS.

V návaznosti na zjištěné skutečnosti byl dne 3.3.2019 zaslán předsedou RR a UN dopis, ve kterém jsou popsány nejzávažnější problémy v oblasti HS Beskydy.

Na tento dopis reagoval dne 5.3.2019 Petr Konůpka. Forma, jakou reaguje přesně vystihuje, jak jsou problémy nekorektně přenášeny na další zúčastněné bez adekvátních výstupů: „Dopis předsedy RR a ÚN nic neřeší“. Nicméně dle našeho názoru celý průběh událostí jen dokresluje nestandardní formy komunikace mezi členy, ale i formu řešení problémů členy v oblasti Beskydy.

V době mezi 10.- 13.3.2019 absolvoval ÚN schůzky s jednotlivými zaměstnanci. Následně se společně předseda RR a ÚN zúčastnili Rady oblasti, konané 15.3.2019 - viz. zápis z RO.

Dne 16.4.2019 se konala porada zaměstnanců HS Beskydy, na které přečetl Marcel Svoboda a Roman Glajcar otevřený dopis „Stížnost na chování náčelníka oblasti a Česlava Jadamuse“ a dále Roman Glajcar zaslal NO emailem souhrn bodů zneužívání postavení Česlava Jadamuse.

Na základě těchto událostí v oblasti Beskydy se konala v Praze schůzka NO s ÚN a ředitelem HSČR, o.p.s. NO bylo sděleno, že musí ihned řešit problém mezi zaměstnanci vzájemně a problém mezi zaměstnanci a NO. Problémy byly jasně pojmenovány.

Dne 20.4. 2019 zemřel Roman Glajcar, jeho smrt zasáhla celou Horskou službu.

Po detailním seznámení se, se všemi podklady došel ÚN dne 24.4.2019 k závěru, že setrvání Radima Pavlici na pozici NO není žádoucí, jelikož ohrožuje samotné fungování a stabilizaci oblasti HS Beskydy. Náčelník byl k tomuto datu odvolán (prostřednictvím návrhu ÚN řediteli HS). Prozatímně byl jmenován na pozici NO Radan Jaškovský.

Na Radě oblasti Beskydy, konané 3.5.2019, byl hlasováním členů RO Radim Pavlica vyloučen z členství v HS ČR, z.s.

Dne 20.05.2019 bylo předsedovi RR doručeno odvolání Radima Pavlici proti vyloučení ze spolku HS. O odvolání bude jednat Republiková rada na svém nejbližším zasedání.

Ústředním náčelníkem HS, společně s Jaromírem Holubem, předsedou z.s. zpracovaná ANALÝZA SITUACE V OBLASTI BESKYDY

 

Závěr: řadu let přetrvávající nekomunikace mezi dobrovolnými členy HS z.s. a vedením

z.s., a zároveň velmi špatná (téměř žádná) komunikace vedení zapsaného spolku a zaměstnanci o.p.s

Úkoly:

  1. zajistit, aby veškerá jednání v oblasti probíhala v souladu se Stanovami HS ČR, z.s.

a Statutem HS ČR o.p.s.

- pro stabilizaci členské základny a zajištění fungování HS oblasti Beskydy;

  1. seznámit členskou základnu s jednotným postupem a formou při stabilizaci oblasti Beskydy
  2. vyzvat dobrovolnou členskou základnu HS ČR Beskydy, z.s., aby v souladu se Stanovami celoročně aktivně vyvíjeli činnost k vytváření podmínek pro bezpečný pohyb a pobyt obyvatel a návštěvníků hor a dodržovali Stanovy Horské služby České republiky, z.s. a směrnice a nařízení OPS – v návaznosti na příkazní smlouvy). Vhodný způsob bude ještě projednán. Jedná se o zabezpečení služeb a vše s tím související.
  3. min. 2x ročně informovat vedení o.p.s. o situaci v oblasti (vyhodnotit spolupráci dle „Příkazní smlouvy mezi zapsaným spolkem a OPS“).
  4. Do pozic vedoucích okrsků oblasti Beskydy zvolit takové členy, kteří budou transparentně přenášet vůli členské základny a zcela obnoví činnost RO včetně její vážnosti.
  5. Vedení HS zajistí řádným výběrovým řízením nové vedení oblasti Beskydy – do pozice náčelníka oblasti Beskydy. Při výběrovém řízení bude kladen důraz na to, aby se do nejvyšší možné míry zamezilo možnosti opakování situace z posledních let v oblasti. Bude spolupracováno s psychology a dalšími odborníky.
  6. Vedení HS ČR zajistí odbornou psychologickou pomoc pro všechny členy HS ČR, kteří ji budou vyžadovat – potřebovat, a to nejen po stránce mezilidských vztahů, ale i po stránce psychologické ochrany záchranáře vystavovaného stresovým situacím při výkonu činnosti Horské služby.

12.června 2019

Ing.Pavel Antl

Ústřední náčelník HS ČR, o.p.s   

                       podpis1