17listopadPři komentování událostí kolem demonstrace Milionu chvilek na Letné jsem na novinky.cz narazil na zajímavý požadavek demonstrantů. Babiš by měl na konci roku odstoupit nebo zemřít.
14:06 - Účastníci demonstrace mají transparenty s různými hesly. Od obecných výzev ke slušnosti a úctě k demokracii po slogany typu: „Vyvlastnit Agrofert” či „Bureši, blíží se zapamatovatelné datum 1/1/2020. Odstup, nebo zemři!”
Poněkud „nesametový“ byl požadavek některých demonstrantů, aby Andrej Babiš buď odstoupil nebo zemřel. To je novum oproti demonstraci z června letošního roku. Demonstranti „přitvrzují“ své požadavky. Podobně ostatně hovoří část „progresivních“ umělců i o Miloši Zemanovi, kterého „vyřeší čas“.

Aby bylo hned na počátku jasno, Babiš ani Zeman nejsou můj šálek kávy. Protože jsem pamětníkem událostí z listopadu 1989, nevzpomínám si ani na jeden slogan či heslo, které by tehdejší stranické vedení KSČ na čele S Milo(u)šem Jakešem a prezidentem Gustávem Husákem posílalo do hrobu - maximálně "do koše". Tehdy jednoznačně dominovaly požadavky na svobodu projevu a konec vlády jedné strany. Navíc považuji letošní oslavy 30.výročí 17.listopadu za „slavnostní orgie“, které nemají moc společného s tím, co jsme v listopadu 1989 prožívali.

K demonstraci na Letné, které se zúčastnilo opět asi 250000 lidí jako v červnu tohoto roku, mám pouze jednu zásadní připomínku. Pokud představitel Milionu chvilek Minář hovoří o „silném mandátu“, který dává demonstrantům „mandát“ k požadavkům na odstoupení premiéra, je to otevřený útok na parlamentní demokracii a výsledek voleb. Tak zvané „demokratické strany“, zejména ODS, se tento dojem snažily zastřít tím, že v příštích volbách porazí hnutí ANO. Jak to chtějí udělat, když podpora hnutí ANO zůstává na trojnásobku ODS, mi stále není známo.

Co se „vyvlastnění Agrofertu“ týče, je to typický požadavek bolševiků z let 1945/48, který byl dokonán komunistickým převratem (pučem) v únoru 1948. „Radikální“ demonstranti jsou tak myšlenkově na stejné úrovni jako bolševici v roce 1948. Jestliže si navíc doplníme skládačku protestů o požadavek „radikálních“ studentů Filosofické fakulty v otázce: „Kdy už skončí kapitalismus?“, máme před sebou plastický obrázek „pokrokové“ mládeže navazující(?!) na ideály listopadu 1989. Opět se mnohým zdá demokracie „pomalá“, chtěli by rychle všechno vyřídit, nejlépe během jednoho dne.

Andrej Babiš si ve svém projevu k 17. listopadu sypal popel na hlavu. Na své členství v KSČ (on ale byl v KSS-slovenské komunistické straně!) není pyšný. V letech vlády jedné strany to však byl výtah k moci, minimálně k důležitým vedoucím pozicím ve státních či národních podnicích, které byly svěřovány jenom straníkům. Svou spolupráci s StB opětovně popírá a věří, že mu dá za pravdu evropský soud pro lidská práva. Vůbec netuším, jak a na základě čeho by měl tento soud rozhodovat. Členství v komunistické straně a spolupráce s StB byly úhelnými kameny demonstrantů na Letné. Trestní stíhání, které zastavil státní zástupce, nezmiňoval už nikdo. Někteří demonstranti si pouze nasadili „Čapí hnízdo“ na hlavu.

Přesto, a právě proto, považuji některé rádobyvtipné požadavky typu „odstup nebo zemři“ za nejen odporné (požadavek „zemři“ je vlastně v přímém rozporu s ideály 17.listopadu, o kterých tak zasvěceně řada umělců ráda hovoří). Demonstrace, ať už červnová nebo listopadová, jsou součástí svobody, kterou si užíváme zatím v nejdelším období od roku 1918, tj. po vzniku samostatného Československa. Účastníci demonstrací by si ale neměli dělat velké iluze o jejich dopadech. Babiš zcela jistě neodstoupí, ministryni spravedlnosti Marii Benešovou neodvolá, Agrofertu se nezbaví. Za dva roky nás čekají volby do poslanecké sněmovny, a pokud popularita politických stran neprojde nějakým zásadním zlomem, žádný převrat nás zřejmé nečeká. Jen vládní ČSSD se bude stále více obávat o to, zda překročí kvorum 5 %.

A ještě jeden příklad z Velké Británie. Demonstrace na podporu členství Británie v EU byly rovněž masové. O tom, jak to s Británií dopadne, ale budou rozhodovat parlamentní volby v prosinci. Tak už to v demokracii chodí – vyhrát může jen jeden.

Český nezávislý tisk 17 .11.2019      Jan Bartoň


 

kocabZájemce o Hrad Kocába - doběhl vlastní text, internetem se šíří jako lavina

Lidé si na internetu posílají básničku o disidentovi bývalého režimu, Michaelovi Kocábovi. Reagují tak na jeho připuštění kandidatury na prezidenta. „Nikdo ho neměl rád. Kdyby se tolik nesnažil, akorát Sametovku zařídil on, V4 by rozpustil a toho prezidenta by vzal.“ Kocáb označil Visegrádskou čtyřku za pátou kolonu v Evropské unii.
Lidé na internetu si utahují z Michaela Kocába, který připustil kandidaturu na prezidenta.

Obsahem vtipu je obrázek, na kterém je jeho fotka doplněna několika verši. Ty znějí:

„Znal jsem jednoho takovýho chlápka
Co moudrosti moc nepobral
A studu ani kapka a lhal
A přesně jak se říká,
Rozum mdlý vůle chabá
Ale po novotách veliká
Tak ten pán se o vše nové interesoval
A nebyl to jen pán
Z pána jen klobouk měl
A nemyslel to snad ani zle – starosta
Však bohužel, na co šáh
Tam sto let tráva nerostla
Ten si to krásně zavařil
Nikdo ho neměl rád
Kdyby se tolik nesnažil, akorát...

Text pochází z písně Snaživec, kterou sám Kocáb v osmdesátých letech zpíval s kapelou Pražský výběr.

Sametovku zařídil on, V4 by rozpustil a toho prezidenta by vzal.“


 

1989Pojďte si s námi připomenout politický převrat v naší zemi, započatý demonstrací 17. listopadu 1989. Jsme si pochopitelně vědomi problematičnosti událostí z před 30 lety i jejich propagandistického zneužití našimi dnešními odpůrci, ale po zralé úvaze jsme došli k názoru, že bychom neměli stát stranou.
Sejdeme se 17. 11. v 11.55 hodin na Národní třídě v Praze, kde položíme u pamětní desky 17. listopadu 1989 květiny.

Zvažte také účast na Pietním aktu k výročí 17. listopadu 1939, který se koná u Hlávkovy koleje (Jenštejnská 1966/1, Praha 1) v 9:00. Je trestuhodné, v jaké míře jsou tragické události z doby před 80 lety překryty čím dál tím bizarnějšími oslavami listopadového převratu a jeho monopolizovaným výkladem.

13 listopadu český nezávislý tisk                                                           Akce D.O.S.T.

Více zde...


 

prochazkovaZrovna ode mě to asi zní divně, ale musím říct, že život v normalizaci nebyl tak šedivý, stísněný a uniformní, jak se dnes
píše v učebnicích. Byl v něm prostor pro soudržnost a lidskou slušnost. (...)
Lidem, kteří v dětství či mládí prožili rozčarování z Mnichovské zrady západních spojenců a pak válku, Heidrichiádu. Nelze
jim vyčítat, že po osvobození vstupovali do KSČ, protože cítili vděčnost k vojákům Rudé armády, kterých u nás padlo víc než
sto třicet tisíc. Proto v roce 1946 dostali v Čechách komunisté tolik hlasů.
Komunismus byl v té poválečné době opravdu vnímán jako nadějný směr, plný energie. (...) Občas jsem zvaná na přednášky, a tak vím, že ani mnozí vysokoškoláci dnes neznají základní fakta z novodobých dějin své země, natož z dějin světových.
Komunistické školství sice taky přechylovalo dějiny k obrazu svému, ale kam se hrabalo na dnešní mystifikátory. Když jsem koncem šedesátých let dospívala, patřilo naše školství k nejlepším na světě a umění bylo taky na vrcholu. Dnes se filmy z této zlaté éry pouštějí v televizi v noci, aby se těch pár bdících pamětníků nažralo a stádo spících zůstalo nedotčeno srovnáváním. Říká se, že malý národ může být velký jen svou kulturou a vzdělaností. Pokud na tuto tradici zapomene, jakým tmelem bude držet pohromadě? Televizními seriály? Připadá mi, že už zase žijeme v kleci přikryté hadrem.
Naštěstí i dnes mnozí, a je jich čím dál víc, hledají škvíry v té celtě. Těmi škvírami je internet. (...) Nedávno jsem v nějakém článku na internetu četla věštbu, že česká státnost po sto letech skončí? Opravdu se zdá, že vývoj k tomu směřuje…
- rozdělení republiky byl první krok.
- předávání majetků a půdy církvi a šlechtě, které je popřením smyslu Masarykovy pozemkové reformy, už proběhlo.
- samostatná zahraniční politika neexistuje, pouze prezident se snaží něco dělat Pro národní zájmy. A média ho za to cupují.
- devastace školství pokračuje.
- o průmyslu, zemědělství, zdravotnictví a sociální politice už ani nebudu mluvit. Co ještě zbývá k dovršení?
- zrušit Benešovy dekrety a uzavřít konkordát s Vatikánem... .
Na toto sepětí minulosti a přítomnosti s budoucností je dnes embargo. Chováme se, jako bychom žili v bezčasí. A zatím se čas
nachyluje. Obranné mechanismy, mezi které patří například instinkt, pozvolna mizí, když jsou atakovány nepřetržitým proudem informací. Většina těch informací má jepičí životnost a nulovou výpovědní hodnotu. Přesto si namlouváme, že jsme in. Náš mozek je ale stvořen pro jiné programy, než je vnější masáž. (...)
Většina lidí si v roce 1989 nepředstavovala, že změna režimu se zvrhne do kapitalismu, který notabene nedodržuje ani vlastní pravidla. Mnozí doufali, že navážeme na ideály obrodného procesu. Že bude svoboda tisku, že se otevřou možnosti drobného podnikání a soukromého zemědělství, ale že velké podniky zůstanou státu. Jistě si nepředstavovali, že prodáme i vodu zahraničním firmám a že část polí a lesů věnujeme církvi.
Možná, kdyby se v prosinci 1989 stal prezidentem Dubček, mohla ta naděje a semknutí mít delší trvání. Tím by se zpomalil a snad ani neprosadil historický návrat ke kapitalismu. Republika by se asi nerozpadla. Jenže Dubček se kandidatury vzdal na naléhání Havla. Bylo mu totiž vysvětleno, že pouze osobnost V. Havla může být zárukou, že se stát udrží celistvý (...)
Dubček se nesměl stát ani prezidentem Slovenska. Byl symbolem něčeho, co mělo být pohřbeno, protože mocní tohoto světa měli jiné plány.
Jakou roli v těch plánech sehrál Havel, můžeme pouze odhadovat. Z jeho skutků je ale zřejmé, že se necítil být hercem, ale tvůrcem. Myslím, že tato iluze mu vydržela až do smrti. Jako spisovatelce mi Dubčekova postava připadá tragičtější.(...)
Máme, co jsme nechtěli. Žijeme ze dne na den a ve strachu, co bude zítra. A zítra může být i válka. Ekonomové se obávají, že je neodvratná. Zbrojařské koncerny v to doufají.
Tentokrát už Rusko ale nebude Evropu zachraňovat. Tak se probuďme, je za minutu dvanáct!


 

halikSkoro na den přesně se před rokem strhl velký křik okolo vyznamenání Jarka Nohavici Puškinovou medailí v Rusku. Celý skandál byl o tom, že se jedná o cenu ruskou, navíc předávanou Vladimírem Putinem.
Ihned se na stánkách MSM začaly vypočítávat domnělé Putinovy prohřešky proti demokracii a humanitě od sestřelení letu MH 17, až po ovlivňování voleb v USA. Pro pořádek podotýkám, že ani jedna z uvedených věcí se nás vůbec netýkala.

V pondělí převezme Tomáš Halík Kříž za zásluhy 1. třídy Záslužného řádu SRN za jeho údajný přínos k česko-německému usmíření (na kterém se i dle vlastních slov podílel hlavně v 90. letech). Pokud použijeme na toto ocenění stejnou metodiku, jakou použila Havlérka před rokem na Jarka Nohavicu, zjistíme, že:

- na rozdíl od Puškinovy ceny, která je cenou za kulturu, literaturu a umění, je Záslužný kříž vyznamenáním za práci, která přispívá k "mírovému růstu" Spolkové republiky Německa (Er wird verliehen für Leistungen, die im Bereich der politischen, der wirtschaftlich-sozialen und der geistigen Arbeit dem Wiederaufbau des Vaterlandes dienten, und soll eine Auszeichnung all derer bedeuten, deren Wirken zum friedlichen Aufstieg der Bundesrepublik Deutschland beiträgt), takže cenou čistě politickou;

- pokud se bavíme o osobnosti udělovatele vyznamenání, tedy Spolkového prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera, sluší se jistě připomenout, že byl v letech 2013-2017 ministrem zahraničních věcí kancléřky Merkelové, kdy se významnou měrou podílel na tvorbě její neblahé migrační politiky a byl nejhlasitějším zastáncem vstupu Turecka do EU. A to jsou témata, která se České republiky naprosto bytostně dotýkají;

- Německo je naším bezprostředním sousedem, jehož pokusy o dominanci v rámci střední Evropy, jsme pravidelně okoušeli už od 9. století, kdy jsme ještě ani nevěděli, že bude nějaká obávaná velkoříše i na východ od nás. Ostatně panslavisté a slavjanofilové (z nichž nutně ne všichni zdůrazňovali vedoucí úlohu Ruska) u nás začali zvedat hlavu až v 19. století, tedy přesně o 1000 let později;

- na rozdíl od písničkáře Nohavici, který nikdy neměl a nemá osobní politické ambice (a v umění si může dělat srandu prakticky z čeho chce), je Halík osobou, která se v politice angažuje a neskrývá své politické aspirace, ani snahu o ovlivňování veřejného mínění z pozice jakéhosi "morálního etalonu", na který si tak rád hraje. Jeho ocenění za cosi, co měl údajně vykonat před, 25-30 lety nutně vyvolává pachuť ovlivňování obsazení postu pražského arcibiskupa, ke kterému může dojít v řádu několika měsíců. Halík, sám velký příznivec nelegální migrace a další integrace do EU pod vedením Německa, by se tak stal velmi užitečným nástrojem našich západních sousedů a jejich politiky.

A teď si řekněme - kde jsou česká média, spisovatelé, publicisti, "svědomí národa"? Jak je možné, že ještě nebijí na poplach a nevykřikují do světa své mantry o ohrožení, podřízení, vlastizrádcích a užitečných idiotech?


       Český nezávislý tisk 23.10.2019                                           Petr Markup


 

kurdoveOdsuzuji tureckou invazi na území dnešní Sýrie, která je namířena především proti samotným Kurdům. Právě Kurdové si zaslouží svůj vlastní stát, neboť statečně bojovali proti Islámskému státu. Dodnes jsou mučeni a nenáviděni tureckým režimem dokonce...

 Odsuzuji tureckou invazi na území dnešní Sýrie, která je namířena především proti samotným Kurdům. Právě Kurdové si zaslouží svůj vlastní stát, neboť statečně bojovali proti Islámskému státu. Dodnes jsou mučeni a nenáviděni tureckým režimem dokonce i na tureckém území! 

Jejich řeč a kultura je dodnes pranýřována, stát bez státu nadále trvá, zato chaos, který způsobuje turecká armáda, je trestuhodný. 
Turecký stát je také v historii zodpovědný za genocidu Arménů! Turecko je nebezpečný stát, jenž zároveň vydírá Evropskou unii, že pošle ještě více migrantů na území Evropy, a to bez pohraničních kontrol!
S tureckou invazí na syrské území hrozí uprchnutí zajatých fanatiků a teroristů Islámského státu. Dokonce hrozí, že se dostanou do Evropy snadno a rychle.
Kurdové si zaslouží svůj vlastní stát, jenž na základě svého svědomí předem uznávám, neboť režimy na Blízkém východě naprosto selhaly, a to ve vlastních řadách.
    Český nezávislý tisk 16.10.2019                                                  Václav Kovalčík, Zlín